- 7.2.2024
Kdo by neznal Winter Survival, jeden z nejextrémnějších závodů vojenských týmů, který za 27 let své existence definoval nové meze fyzické zdatnosti, mentální odolnosti a týmové spolupráce? Pro ty, kteří se s tímto pojmem setkávají poprvé, Winter Survival je víc než jen závod. Je to ultimátní test síly, ducha a společného úsilí, odehrávající se v nehostinných horských podmínkách. Tříčlenné týmy zde čelí řadě disciplín od orientace v terénu přes lezení po skalách a ledu až po první pomoc. V této soutěži se skutečně ukáže, na co má tým a jeho členové.
V letošním ročníku 53. pluk průzkumu a elektronického boje do závodu vyslal tříčlenný tým složený z rotmistra DH, příslušníka velení a štábu pluku, poručíka ZD z 532. praporu elektronického boje a třetím byl kovaný průzkumák rotmistr JF ze 102. průzkumného praporu. Náš tým závod zvládl bravurně a v konečném pořadí se v obrovské konkurenci z řad Armády České republiky a také z armád Francie, Belgie, Litvy, Rakouska, Slovenska, Slovinska a Polska umístil na nádherném 3. místě!
Abyste alespoň zlehka dokázali nasát atmosféru soutěže a zjistili, co vše Winter Survival obnáší a jestli je opravdu tak náročný, jak se o něm píše, se vám pokusíme přiblížit prostřednictvím následujícího rozhovoru s naším týmem.
Pánové, přijměte naši gratulaci k úžasnému výsledku. Jak se teď po závodě cítíte?
ZD: Já jsem z týmu nejmladší a tohle byl můj první Winter Survival. Nečekal jsem, že bude závod takhle náročný a upřímně mě to zaskočilo. I po několika dnech jsem stále unavený jak po fyzické, tak po psychické stránce. Semlelo mě to, ale ten výsledek za to určitě stojí.
DH: Slovo extrémní v popisu závodu má svůj důvod. Pro mě to byla druhá účast v tomto závodě, takže jsem tušil, jaké nástrahy na mě budou v závodě číhat. Po výkonu takového typu je běžně rekonvalescence až týden, takže teď po pár dnech je normální být unavený. O víkendu jsem byl v sauně, byl jsem se lehce proběhnout, ono se tělo dá dohromady, jen to chce čas.
JF: Po zdravotních komplikacích v průběhu prvního dne závodu jsem opravdu rád že jsem v cíli. Děkuji klukům, že se kousli, a to třetí místo jsme letos urvali.
Jak byste porovnali tento závod s ostatními podobnými soutěžemi? V čem je Winter Survival výjimečný a proč jste si vybrali zrovna tento závod?
JF: V republice jsou pouze dva armádní závody tohoto typu. Mimo Winter Survival je to Krkomen. Z ostatních můžu jmenovat Otevřený přebor Pozemních sil ve sportovním skialpinismu a přebor Ministerstva obrany v armádním skialpinismu. Co se týká zahraničí tak mám osobní zkušenost se závodu Edelweiss Raid v Rakousku. Všechny tyto závody jsou náročně, ale každý je odlišný a nejde je jednoduše porovnat. Winter Survival je opravdu sportovní závod, je čtyřdenní, hrozně rychlý, dynamický a vše se běží ve vysokém tempu a na vysokých tepovkách.
DH: Souhlasím s JF, nedá se to jednoduše srovnat. Co se týká Winter Survivalu, dá se k němu přistupovat dvěma způsoby. První přístup je ten, že se pokusíte splnit všechny disciplíny, a to jak technicky tak časově ve stanovených limitech a úspěšně se dostat do cíle. Druhý přístup je ten, který jsme zvolili my a je jedinou cestou, jak se dostat na vyšší příčky. Tým musí být připravený na to, že to bude několik dní v bolestech úplně mimo komfortní zónu. Bude zima, žízeň, hlad. Ráno se vystartuje a pak už se nezastavuje, batoh jde dolů ze zad jen při plnění disciplín. Zkrátka jede se na maximum možného.
Jak se na takový závod připravujete? Máte na něj nějaké speciální tréninkové programy, cvičení?
ZD: Všichni jsme vojáci z povolání, a máme být připraveni co možná nejkomplexněji. Winter Survival prověřuje u závodníků fyzické, psychické ale i vojensko-odborné složky, zejména složky speciální tělesné přípravy, na kterou se já přímo specializuji. Dá se říct, že se na podobné situace cvičíme celý vojenský život.
DH: Doplnil bych, že nejenom vojenský. Aby se závodník v tomto závodě umístil na příčky nejvyšší, musí jej to bavit, musí tím žít, musí mít přežití a zimní sporty jako koníček i v soukromém životě.
Přežití v horském prostředí vyžaduje nejenom schopnosti a dovednosti, ale také určitě nějaké speciální vybavení. Které z částí vaší výstroje považujete za nezbytnou, bez které by nešlo v závodě obstát?
DH: Čím míň zátěže závodník nese, tím lépe. Veškeré vybavení musí být z lehkých a funkčních materiálů. Musíte mít moderní spacáky, které jsou lehké a poskytnou v mrazu dostatečný komfort, oblečení máte na sobě celé 3 dny první etapy, takže musí být schopné odvádět a odpařovat pot. Veškeré vybavení musíte mít vyzkoušené a musíte ho umět používat. Naše batohy ve výsledku vážili 16–18 kilo a s tím už se fungovat dá docela hezky.
ZD: Já mám z letošního závodu zkušenost, že jedna z nejdůležitějších součástí výbavy jsou kvalitní lyže. Hned první den se na mých lyžích objevila technická závada a náš tým to stálo drahocenné vteřiny a minuty. Naštěstí letos druhé dva dny závodu probíhaly v nižších nadmořských výškách, kde nebyl sníh a lyže jsme již nepotřebovali.
JF: V závodě nám zakázali hodinky s GPS. Proto jsme naše hodinky museli nechat na startu a jiné jsme neměli. To se nám vymstilo při disciplíně paměťového orientačního běhu. Je to pro nás poučení pro příště. Bez hodinek se zkrátka hodně špatně odhaduje čas, tak aby se nepřekročil požadovaný časový limit.
Jak je to na závodě s jídlem? Už jste zmínili, že bývá hlad a žízeň…
DH: To souvisí s vahou celkového vybavení, každý gram materiálu je znát. Všechno si neseme s sebou na zádech. Proto jsme stravu omezili jen na dehydrované lehké potraviny, pár proteinových tyčinek na den, nějaký ten kousek sušeného masa, sušené ovoce, jeden malý plynový vařič. Vodu jsme doplňovali z potoků a pramenů. Zkrátka jídlo a pití je omezeno na základní minimum. Těch pár dní se to prostě musí vydržet.
Každý z vás slouží u jiné jednotky našeho útvaru. Jeden z Vás pracuje na štábu, druhý je náčelník tělovýchovy na praporu elektronického boje, třetí průzkumník. Jak jste rozdělili úlohy a odpovědnosti v rámci týmu? Měla vaše specializace v závodě nějaký vliv?
JF: Každý z nás má jiné zkušenosti a schopnosti, takže rozhodovaly spíše ty než naše funkční zařazení. Nicméně já jsem měl, coby zkušený průzkumák, na starost orientaci v terénu a práci s mapou.
ZD: Před každou disciplínou jsme predikovali, kdo z týmu má nejlepší předpoklady k jejímu zvládnutí. Třeba u lezení byly části trasy, které vyžadovaly obratnost a zkušenost s horolezectvím, další úseky byly zase náročnější na fyzickou sílu. Důležitým aspektem byla také aktuální kondice jednotlivých členů týmu. Ta hrála také velice významnou roli.
Každý rok je Winter Survival sestaven z jiných disciplín. Víte, co vás čeká už před závodem nebo Vás nějaká disciplína letos překvapila? Dá se říct, která z nich vás potrápila letos nejvíce?
JF: Přibližně měsíc před startem je k dispozici průvodce závodem, ale v něm je jen zběžný popis chystaných disciplín. Samotné konkrétní zadání je známé až v den jejich konání. Pro závodníky tak není úplným překvapením žádná, ale místo a konkrétní provedení, nebo její modifikace je každý ročník závodu unikátní. Proto se nelze úplně připravit na vše a překvapením může být vlastně každá.
ZD: Pro náš tým byla letos nejsložitější asi první pomoc, která na Winter Survival nebývá vůbec jednoduchá. Navíc nikdo z týmu není školený zdravotník ani CLS specialista (combat life saver).
Můžete popsat nejtěžší moment závodu a jak jste tuto výzvu překonali?
JF: Pro mě to byl hned první den, kdy mě během závodu postihly zažívací potíže. Ve své kariéře jsem absolvoval již mnoho podobných akcí, ale tohle se mi stalo poprvé. Člověk se musí prostě kousnout a banální zdravotní obtíže vydržet.
ZD: Pro mě byl kritický hned začátek závodu, první den. Jak jsem již říkal, byl to můj první Winter Survival a opravdu jsem nečekal takové tempo a nasazení. Další dny už to bylo lepší, jen jsem se s tím musel psychicky srovnat. Byla to skvělá zkušenost pro příště.
Letos v závodě soutěžilo 19 týmů. Jaká mezi soupeři v takovém závodu panuje atmosféra? Dokážete si i mezi soupeři pomoci, nebo tam panuje ostrá rivalita?
JF: Během závodu se s ostatními závodníky na trati potkáváme, ale je to závod v extrémním tempu a na interakce není žádný prostor. Večer v bivacích je situace odlišná. Zpravidla tam vládne uvolněná přátelská atmosféra. Komunita závodníků není příliš veliká, takže se s mnohými osobně už léta známe.
DH: To mohu jen potvrdit a doplnit, že se všichni závodníci chovali velmi férově, sportovně a přátelsky.
Jak jste se měli pocity, když jste po čtyřech dnech dorazili do cíle?
JF: Ona je největší euforie hned po první etapě. Tým dorazí po třech dnech strávených v horách a má před sebou noc v zázemí závodu. Pak už stojí pouze před disciplínami konanými v rámci závěrečného dne závodu.
DH: Přesně tak, nicméně zázemí závodu znamená i náhled na aktuální výsledky a bodové tabulky. K fyzické zátěži se přidá nervozita a stres z výsledku závodu. Člověk začne kalkulovat, jak musí následující den v disciplínách dopadnout, kolik musí získat bodů a jaké jsou možnosti umístění. A čím je tým blíže vytouženému umístění na bedně, tím je tlak větší.
Přinesla vám účast v závodu nějaké nové dovednosti nebo znalosti?
JF: Určitě, Každý Winter Survival mi přinesl nové zkušenosti a zejména poznání nových oblastí v Jesenících. Závod je pokaždé jinak postavený, v jiných lokalitách a člověk se dostane do míst, kde by jej normálně ani nenapadlo jít.
ZD: Já byl v Jesenících poprvé, ale v průběhu závodu jsem bohužel neměl ani myšlenky ani čas se kochat přírodou. Závod mi přinesl zejména uvědomění, že na sobě musím stále pracovat, stále se učit nové věci a dovednosti a děkuji mým zkušenějším kolegům, že mě přizvali k sobě do týmu a tuto možnost mi poskytli.
Jaké rady byste dali týmům, které se připravují na třeba svůj první závod Winter Survival?
ZD: Rozhodně nad tím moc nepřemýšlet, nestresovat se možnými černými scénáři a soustředit se na fyzickou a psychickou přípravu. Velmi důležité je důkladně si s celým týmem rozmyslet, nachystat a rozdělit materiál a vybavení, ať se na nic nezapomene.
JF: Já bych doporučil všem jít to prostě vyzkoušet. Všichni nemusí mít ambice umístit se na stupních vítězů. Už jen absolvování závodu je velmi silný zážitek a jak se říká, některé zkušenosti jsou prostě nepřenositelné.
A závěrečná otázka, která musela přijít. Půjdete do příštího ročníku závodu znovu?
JF, DH a ZD: Pokud bude ta možnost tak určitě ano!
Pánové ještě jednou mockrát děkujeme za skvělou reprezentaci útvaru a za váš čas. Budeme se těšit na vaše další závody. Přejeme vám skvělou kondici, pevné zdraví a mnoho úspěchů nejen v dalších sportovních kláních, ale i v osobních životech.
Pokud byste měli zájem o více informací o Winter Survival, navštivte web závodu
Fotografie zveřejněny se svolením pořadatelské služby závodu.
